S dítětem u společného stolu

Mezi námi děvčaty snad neexistuje žádná, která by alespoň jednou v životě nezkusila dietu. Je úplně jedno, zda jsme chtěly přibrat nebo klasicky shodit přebytečná kila. V každém případě víme, že dodržovat dietní opatření není vůbec jednoduché. Zvláště tehdy, když usedáme ke stolu s rodinou, která si na talíř nakládá propečenou zlatavou kachničku s knedlíčkem a se zelím, zatímco my zápolíme s uvařeným květákem.

Vždycky, když jsem se na ten nevábný kousek zeleniny podívala, toužila jsem vyměnit si talíř třeba s manželem. Toužila jsem, ale nikdy jsem to nerealizovala. Náš chlapec byl čilejší. Když s námi začal sedat ke společnému stolu, vždycky se nejprve rozhlédl, co mají sousedi na talíři a pak hbitě ručičkou zamířil tam, kde se mu zdála potrava nejzajímavější. Často byl kolem toho křik. Těžko jsme sotva dvouletému dítěti vysvětlovali, že se spolustolovníkům do talíře nesahá a že on má na svém talířku opravdu to nejlepší. Kluk to tak neviděl. Proč má táta pěknou červenou klobásku, zatímco on jen krupičnou kaši?! Pohled byl výmluvný dostatečně. Mohli jsme situaci zvládnout jednoduše – dítěti dát večeři či oběd zvlášť a teprve potom nabídnout dospělým. Rozhodli jsme se pro jinou formu stolování.

Zasednout ke společnému stolu je pro dítě velmi důležité. I když bude sedět na vysoké stoličce, tak pocit sounáležitosti s rodinou pocítí. Naučíme-li dítě společnému stolování, bude tento postup vnímat jako normu a nebude mu proti mysli ani v době, kdy už bude běhat s brašnou do školy. Zatímco školák si bude pochutnávat zhruba na stejné stravě jako ostatní členové rodiny, batole není na takový krok ještě připravené. Takže musíme vytvořit zdání, že všichni jíme stejnou večeři, i když tomu tak docela nebude.

Ne každé jídlo, které připravujeme pro dospělé, je vhodné pro dítě. Pozornost dítěte rychle ochabuje i při jídle, proto mu po celou dobu věnujte péči. Nabídněte mu například ubrousek, aby si utřelo pusu. Dvouletý capart je už natolik pozorný, že si rychle všimne klobásy na tátově talíři a bude určitě odmítat kousek vařeného kuřecího, které ho čeká na talíři vlastním. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme pro dítě příkladem a i naše strava představuje pro batole určitou normu. Nezbývá, než aby se celá rodina začala stravovat racionálním způsobem.

Celý text článku najdete v Miminku č. 1/2008

1. 1. 2008

Zpět na přehled článků

---