Vteřina, kterou nevrátíš

V zimě dopřejeme dětem co nejvíce pohybu na čerstvém vzduchu. Máme-li možnost, jezdíme s nimi na hory a nabízíme jim do sytosti zimních radovánek. Batolata vozíme na saních nebo bobech, odrostlejším nasazujeme lyže, aby co nejdříve svištěla po sjezdovce. Uprostřed bílých plání připomínajících peřiny, jakoby nebezpečí nečíhalo. Jsme přece děcku neustále nablízku. Úraz dítěte rodiče pokaždé zaskočí. Stane se během vteřiny, kterou nedokážeme vzít zpět. Následkem je bolest, starosti a náklady na léčení.

Při zimních radovánkách si dítě snadno způsobí úraz, který pekelně bolí a zraněného vystresuje. Úraz doprovázejí krevní výrony, podlitiny a navíc nepříjemná zkušenost vyvolá v malém človíčkovi odpor k zimním sportům. Úraz dítěte upozorňuje, že dospělý neudělal vše, co mohl, pro bezpečnost prostředí, v němž se děcko pohybuje. Dokládá, že batole nevědělo, jak se chovat bezpečně, nebo se záměrně chovalo nebezpečně svému zdraví. Úrazy jsou nejčastějším důvodem hospitalizace v dětském a adolescentním věku.

»Byla to náhoda,« vysvětluje přítelkyně, jejíž tříleté děcko si kvůli nepozornému lyžaři zlomilo na sjezdovce nohu. Byla to opravdu jen náhoda, že se malý Petřík nezabil? Stál na lyžičkách na červené sjezdovce bez přilby. Prý si na okraji sjezdovky zvykal na prostředí a neměl v úmyslu sjet dolů. S příjezdem pubertálního dravého sportovce nikdo nepočítal. Náhoda! Úraz není náhoda.

Za posledních pětadvacet let se ve třiceti členských státech sdružených do Organizace zemí pro hospodářskou spolupráci (OECD) zvýšil podíl úmrtí dětí v důsledku úrazu o 12 procent. Každoročně vyhasíná život 20 000 dětí. Situaci by měl zlepšit nejen kvalitnější monitoring a analýza příčin v rámci regionů i států, ale také edukace rodičů. Vliv rodiny na výskyt úrazů dětí bývá často podceňován.

Celý text článku najdete v Miminku č. 2/2010.

1. 2. 2010

Zpět na přehled článků

---