Jak utišit dětský pláč?

Pláč je každodenní součástí života kojence a jeho rodičů. Dokud dítě neovládne řeč, slouží mu jako důležitý prostředek komunikace s okolím. Ač jde o jev normální a přirozený, umí potrápit, a to zejména ty, kdo o miminko bezprostředně pečují. Je důležité zkusit pláči porozumět a naučit se vnímat různé typy potřeb, po jejichž uspokojení dítě křikem volá.

Nebývá to snadné. Dětský pláč je iritující a dospělého člověka vyvádí z míry. Kojenec ovšem nikdy nepláče bezdůvodně. Nezná ještě vypočítavost, neumí manipulovat. Ozývá se proto, že má nějaký problém a žádá o jeho vyřešení. Pocit nepohodlí mu působí především hlad, žízeň, pocit horka nebo chladu, mokrá plínka, únava, nuda, pocit osamění či skutečná fyzická bolest např. v podobě střevní koliky. Jde tedy o to naučit se jednotlivé potřeby rozeznávat.

Těsné propojení mezi matkou a kojencem

Novodobé výzkumy potvrzují biologické uzpůsobení mateřského organizmu rozlišovat různé projevy dětského pláče a adekvátně na ně reagovat. „Už během posledního trimestru těhotenství vzniká v těle matky speciální hormonální nastavení, které mění její emocionální rozpoložení i citlivost vůči potřebám dítěte,“ říká Pinky McKayová, australská certifikovaná laktační poradkyně, lektorka kojeneckých masáží a autorka knihy 100 způsobů jak utišit plačící dítě.

Hlavním mateřským hormonem je prolaktin, který zvyšuje produkci mléka a podporuje spontánnost pečovatelského chování včetně umenšené potřeby osobních nároků a spánku. Svou významnou roli sehrává také oxytocin, tzv. hormon lásky, vyplavovaný při všech uspokojivých sexuálních procesech, včetně porodu a kojení.

Pokud porod probíhá bez vnějších rušivých zásahů, které přirozenou tvorbu hormonů tlumí nebo eliminují, dochází v první hodině po porodu k prudkému vyplavování obou zmíněných hormonů. Pokud jsou matka a dítě ponechány ve vzájemné blízkosti, dochází k „zamilování“ – matka a dítě vstupují do stavu psychické jednoty, která nejméně v prvním půlroce života dítěte napomáhá synchronizaci vzájemných potřeb a také srozumitelnosti signálů, které vůči sobě ohledně svých potřeb vysílají.

„Studený odchov“ poškozuje

Není to tak dávno, kdy dokonce i odborníci matkám doporučovali: „Nechte děcko vykřičet, aspoň si posílí plíce“. Miminka se tehdy rodila v odlidštěném prostředí porodních sálů při silně medikovaných porodech a bezprostředně po příchodu na svět byla od matek odnášena a umisťována na hromadných novorozeneckých odděleních. Ženy tehdy kojily jen výjimečně a děti byly krmeny náhražkami podle přísně stanoveného harmonogramu.

„Z hlediska dnešních vědeckých poznatků jsou podobné věci naprostou a škodlivou anachronií,“ vysvětluje Pinky McKayová: „Nechat kojence dlouhodobě plakat a přitom jej třeba ještě odložit do jiné místnosti např. v rámci nácviku samostatného usínání znamená popírat jeho základní potřeby.“

Pláč bez odezvy vyvolává fyzickou reakci – u dítěte dochází k vyplavování stresových hormonů a ke zvyšování srdeční činnosti i tělesné teploty. Fyzická reakce je poté transformována v emocionální – dítě většinou po čase opravdu zmlkne a rodiče si pochvalují, že dosáhli hodného miminka, jenže pravda je taková, že dítě pouze rezignovalo.

Celý text článku najdete v Miminku č. 3/2007.

1. 3. 2007

Zpět na přehled článků

---