Když se příroda zmýlí

Ne každé pachole přichází na svět jako produkt reklamní kampaně. Růžolící, sametové, s faldíky a s dokonale vyvinutým tělíčkem. Je to věc stejně výjimečná jako tělo kulturisty na obrázku v šatně fitcentra. Miminko může mít po porodu mírně deformovanou hlavičku, mívá mazové krusty ve vlasech, krupičkovou vyrážku kolem nosíku, červenofialový flíček na nožičce nebo mateřské znaménko na zadečku. Tyto neduhy se většinou za pár měsíců srovnají. Existují však vývojové vady, které se samy nesrovnají.

Některé z nich okolí nevidí a tetičky ani netuší, že jejich malý synovec má například srostlé dva prstíky na nožičkách, hemangiom na trupu nebo jinou cévní malformaci. Ani odstávající ušní boltce nebo vady genitálu nejsou pro současnou medicínu neřešitelné. S takovými anomáliemi si chirurgové snadno poradí.

Není to ničí vina

Maminku však vždycky mimořádně zaskočí, když se její miminko narodí například s rozštěpovou vadou rtu. Její neštěstí je umocněno neoprávněným pocitem vlastní viny. Neuchlácholí ji ani slova profesora Františka Buriana, zakladatele české plastické chirurgie, který adresoval těmto maminkám následující slova: »Nebuďte nešťastná, že jste dala život děcku s rozštěpem. Není to hanba, je to pouhá náhoda vývoje a omyl přírody. Vada se dá dobře napravit a z vašeho děcka jistě vyroste hodnotný člověk.«

Rozštěp rtu, čelisti a patra je závažná vývojová vada, která postihuje lidstvo už od starověku. Projevuje se na obličeji, a proto je těžce snášena svými nositeli a hojně vnímána celým okolím. Ve střední Evropě se rodí jedno dítě s touto vadou na 600 zdravých novorozenců. Celosvětově se uvádí výskyt postiženého jedince na 500 zdravých dětí. V České republice je výskyt rozštěpových vad poměrně stálý – 535 zdravých dětí na jedno s rozštěpem.

Celý text článku najdete v Miminku č. 6/2009.

1. 6. 2009

Zpět na přehled článků

---