Šestinedělí: v klidu, ale ne o samotě

Po pár dnech strávených v porodnici, kde je maminka i miminko stále v péči zdravotníků a těší se z návštěv rodiny a přátel, může být přechod do domácího prostředí trochu stísňující. Naštěstí dnes mají tatínkové možnost zůstat doma z práce, a to až na dva týdny. Rodiče tak budou mít čas probrat řadu důležitých otázek kolem péče o miminko, partner mamince pomůže zvládnout počátek šestinedělí a lépe se připravit na dobu, kdy bude s dítkem velkou část dne hlavně ona.

Vystřídat se v péči o dítě je dnes pro rodiče mnohem snazší než dřív, i když pořád tu hodně působí stereotypy, které předpokládají, že se postará hlavně matka. Výhodou je tzv. otcovská, volno, které mohou čerpat muži po narození dítěte. Jeho délka může být až čtrnáct kalendářních dnů, počínaje dnem narození dítěte. Její čerpání může začít nejpozději v šesti týdnech věku novorozence. Při splnění dalších podmínek, mezi něž patří účast na nemocenském pojištění a zapsání v rodném listu dítěte, pobírá tatínek po dobu otcovské dovolené dávky, které se vypočítají podle jeho příjmů za poslední rok.

Jméno už máme, ale jak je to s křestem?

Během prvních týdnů života dítěte přemýšlíme o tom, jak je přivítat na světě. Jména podléhají módě, při výběru nás ovlivňují lidé, kteří jsou pro nás nějakým způsobem významní, případně se přikloníme k rodinné tradici a dítko pojmenujeme po některém z prarodičů nebo ještě vzdálenějších prapředků. Pro zápis rodného (křestního) jména nicméně existují určitá pravidla. Ta se v některých bodech od nového roku změnila. Například již bude možné zapisovat do rodného listu jména zdrobnělá nebo domácká. Toužíte své dítě pojmenovat nezvyklým jménem, které sice má ověřenou podobu, ale tak nějak cítíte, že by s ním mohl mít potomek v dospělosti problémy? Pak je tu už delší dobu velmi zajímavý nástroj, o němž ne každý rodič ví. Je možné zapsat mu do rodného listu jména dvě. Když se mu to první nebude zamlouvat, vybere si druhé. Ovšem neplatí to při styku s úřady, kdy v každém případě musí užívat jména obě, navíc se nemůže bez správního řízení jednoho či druhého jména zříci.

Jména si lidé dávají hlavně proto, aby je bylo možné identifikovat, a platí to daleko do minulosti. Když půjdeme do dávné historie, zjistíme, že vznik jmen motivovala prostá potřeba odlišit jednoho člověka od druhého. Původně jméno každého jedince vystihovalo ať již podle jeho tělesných znaků nebo povahových rysů. Také se jména dávala s cílem dát nějakou vlastnost dítěti do vínku, případně je ochránit před zlou mocí. Ve středověku bylo obvyklé dávat jména světců, kteří měli děti ochraňovat. A jak je to se jmény, která dáváme dětem, dnes? Jaký je původ jmen Jan, Josef, Marie či Anna? Jedná se o jména hebrejská a jejich obliba začíná v době, kdy se začal pěstovat náboženský kult svatého Josefa a Panny Marie. Možná vás zaujme, že původ v řečtině mají jména Kateřina, Ondřej nebo Petr, opět hebrejská jsou jména Alžběta, Eva a Adam. Z latiny pochází Pavel, rovněž tak Martin. Karel je jméno německé, Markéta je původem z Íránu, Tomáš má kořeny v aramejštině a František je český tvar Francesca pocházejícího z italštiny.

Celý text článku najdete v časopisu Miminko č. 1/4 2024, který lze pořídit na Digiport.cz

Romana Černá

22. 2. 2024

Zpět na přehled článků

---