Na chřipku se neumírá?

Každý z nás se bojí o život. Každý má postaven svůj žebříček hodnot podle toho, co mu jeho život může ohrozit. Bez jakýchkoliv frází chce každá máma především mír. Ve válce těžko může chránit a vychovávat své dítě. Každá touží také po zdraví pro své maličké. Proto se obává leukémie, nádorových onemocnění, AIDS, infekční žloutenky nebo smrtelných úrazů.

Že by však maminkám zatrnulo, když se řekne – chřipka – to se vážně nedá předpokládat.

Přitom právě chřipka je při svých pandemiích jako ta smrtka s kosou. Stíná hlavy na všech kontinentech bez rozdílu pohlaví, rasy a věku.

První zprávy o výskytu chřipky pocházejí už z 11. století a o pandemiích existují záznamy staré více než čtyři sta let. Jen ve 20. století si španělská chřipka v letech 1918 – 1919 vyžádala téměř 50 milionů lidských životů. Z toho polovinu tvořili mladí a zdraví lidé. Smrt nastávala často během 48 hodin po objevení prvních příznaků choroby, žádný kontinent světa nezůstal uchráněn. Jen málokdo dnes tuší, že této největší pandemii předcházely »malé« výskyty chřipky. Ve městě Etaples, kde byla posádka se 100 000 francou­zskými vojáky, jich polovina zemřela na infekci, která byla označena jako akutní hnisavá bronchitida. Následujícího jara postihlo podobné onemocnění anglická kasárna v Aldershotu. Britští virologové, kteří se těmito otázkami zabývají, dnes téměř s jistotou tvrdí, že šlo v obou případech o epidemii chřipky. Úmrtní statistiky dokazují, že agresivní chřipkový virus řádil mezi obyvatelstvem prakticky od roku 1914. Proč se o tom zmiňujeme? Vyvrací to totiž názor, že se pandemie rozšířila z jednoho místa. Naopak, měla svá četná epicentra a v posledním roce první světové války, kdy byla špatná výživa obyvatelstva, imunitní systém lidí byl oslaben a navíc se navracely tisíce infikovaných uprchlíků. Aniž by vojáci tušili, přinášeli sebou do svých domovů černého pasažéra – chřipkový virus.

Další pandemie asijské chřipky z roku 1957 připravila o život 700 tisíc lidí v USA a milion ve zbytku světa. V roce 1968 řádil hongkongský kmen. Od té doby zaznamenáváme pouze epidemie. Například v letech 1995 až 96 bylo v jejím průběhu postiženo akutním respiračním onemocněním zhruba 11 % obyvatel České republiky. Během sedmi týdnů bylo hlášeno více než 90 000 komplikací a došlo k více než 12 000 úmrtí. Na pandemii nyní čekáme. Jak uvedl Šigeru Omi ze Světové zdravotnické organizace, pandemii můžeme očekávat kdykoliv. Vědci předpokládají, že se nový virus přenese na člověka z prasete a zemře na něj okolo sedmi milionů lidí. Spustit příští pandemii však může i virus, který se v Asii přenesl na lidi z drůbeže. I když už dvě farmaceutické firmy vyvíjejí vakcínu, nedá se předpokládat, že by byla pro všechny dostupná dříve než za dva roky. Zatím se zástupci SZO snaží apelovat na jihoasijské země, aby omezily možnost další nákazy.

Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, s inkubační dobou 12 – 48 hodin. Nastupuje horečkou, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů , dráždivým kašlem a celkovou únavou. K nejčastějším komplikacím patří zánět plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím řadíme zánět centrálního nervového systému nebo zánět srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, dojde zpravidla k jejímu zhoršení. Malé děti a staří lidé jsou nejvíce ohroženi komplikacemi, při kterých bývají hospitalizováni.

Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin je neustále jediným účinným prostředkem, jak zabránit hrozivým epidemiím. Často se však diskutuje o tom, zda je správné očkovat kojence a těhotné ženy. Právě na to jsme se zeptali MUDr. Jitky Luňáčkové, vedoucí epidemiologického odboru Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích.

»Světová zdravotnická organizace ve svém stanovisku, týkajícím se očkování proti chřipce, vychází z poznatků, že v době epidemie onemocní 5 – 10 % dospělých, 20 – 30 % dětí a zvýší se počet hospitalizovaných kojenců. Zatímco nejvyšší nemocnost je u dětí ve věku 5 – 9 let, počet závažných onemocnění a úmrtí na chřipku je především u dětí mladších dvou let. Studie těhotných žen naznačují zvýšenou závažnost onemocnění zvláště po prvním trimestru. Proto světová zdravotnická organizace stanovuje jako prioritu i očkování dětí starších šesti měsíců a těhotných žen od druhého trimestru těhotenství.

Dětem od 6 do 36 měsíců se podává polovina dávky pro dospělé. Děti, které dosud očkovány nebyly, by měly dostat dvě injekce, podané s nejméně jednoměsíčním odstupem. Dále se pak postupuje podle schválených souhrnů o očkovací látce.

Očkovací látky proti chřipce jsou velmi bezpečné. Po očkování se však může objevit přechodná reakce jako je teplota, nevolnost nebo bolesti svalů. Vhodnost nebo nevhodnost očkování dětí posuzuje pediatr, s kterým se o očkování poraďte.«

Více se dozvíte v Miminku č. 11/2005.

1. 11. 2005

Zpět na přehled článků

---